Polní výcvik 1. praporu Hradní stráže ukončen
Dne 14. srpna 2009 se po čtyřech dnech soustředěného výcviku vrátili příslušníci 1. praporu Hradní stráže z výcvikového prostoru Hradiště do kasáren.
Výcvik v polních podmínkách, který absolvují příslušníci Hradní stráže již pravidelně od roku 2005, byl zahájen v pondělí 10. srpna 2009 slavnostním nástupem v kasárnách v Kanovnické ulici za přítomnosti náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálporučíka Františka Hrabala. Poté následoval přesun do vojenského výcvikového prostoru a ubytování.
Třídenní intenzivní výcvik byl vedle střelecké, topografické, zdravotnické a tělesné přípravy, především zaměřen na taktickou přípravu, která za čtyři roky organizování tohoto výcviku byla ušita na míru potřebám výcviku Hradní stráže. Základy výcviku vychází samozřejmě z vševojskové přípravy, ale specifičnost tohoto útvaru a jeho úkolů vyžaduje i osobitý výcvik, který musí vyhovovat jak podmínkám terénu výcvikového prostoru, tak městské zástavby. Při taktickém výcviku se procvičovaly přesuny, útok družstva i čety za přímého dotyku s nepřítelem, patrolování či střelba v zástavbě.
Zatímco v předchozích letech byl tento výcvik zaměřen i na strážní službu a cvičení v rotě, poslední dva roky je kladen důraz na práci v malých jednotkách - palebných týmech, družstvech a na jejich velitelé. „Důležitá je možnost se tady stmelit jako tým, poznat své možnosti a co můžeme jeden od druhého čekat,“ uvedl jeden z cvičících rotmistr Krupka. „Družstvo je pro nás základ,“ dodává jednoduše jeden ze skupiny.
Třídenní výcvik začal v úterý takzvanými nácviky „na sucho“ v družstvech. Až v závěru se družstva spojila a cvičila společně v četách. „Rok od roku jsou tato cvičení profesionálnější. Výcvik provádíme s použitím výcvikového systému Miles. S ním můžeme vyhodnocovat naše chyby. Například při útoku jsme tak schopni měřit svou rychlost a kontrolovat náš pohyb,“ hodnotil výcvik čety praporčík Krupička, zástupce velitele čety, a dodává „ty tři dny utekly rychle, výcvik je postaven smysluplně“.
Jak sami uvedli příslušníci 1. praporu hlavním přínosem byla pro ně možnost cvičit v prostoru, který běžně nemají k dispozici, také délka výcviku a možnost se sladit jako tým v akci. V průběhu tří dnů mohli prakticky na místě odstraňovat své chyby a zdokonalovat se v jednotlivých etapách výcviku. Jeden z nejlepších střelců jednotky rotný Bezouška na závěr dodává: „Jsme unavení, ale čas, který jsme tady strávili byl maximálně využitý a s tím odjíždíme domů“.
Autor a foto: kapitánka Magdalena Dvořáková
